Všude pomluvy

Pomluvy. Něco, co ze srdce vážně nenávidím. Jsou všude, vždycky byly a bohužel i budou. Nezbavíme se jich. Ovlivní nám život ze dne na den. Ani nevíte jak.

Nezapomeňte, všechno jsou to jen kecy

Začne to tím, že se jen domníváte, že o vás někdo špatně mluví... Pak začnou ty zvláštní pohledy... A když to začne být ještě horší, tak už dokonce ty řeči slyšíte.. 'To je ***" "Zakroutila bych jí krkem", "No jo, zase jde někam s tímhle".... A to je pořád málo. Když už to začne být moc, tak už stačí když sedíte a ti druzí si pustí písničku, ve které jsou nadávky, šklebí se a dívají se na vás. Když už to nejde vydržet, je nejlepší se zvednout a odejít. Hlavně nevybuchnout, hlavně nevybuchnout vzteky.... Ještě, že máte pár lidí, kteří vás podporují a zastanou se. Jinak by to bylo k nevydržení. Co těm ostatním ale vadí? CO jim sakra vadí.... Že se bavíte se staršíma? Že se dokážete normálně bavit s učitelema? Že nosíte brýle nebo co jako sakra.... Pak už to začnou být tak banální věci, že stačí, když promluvíte a už je to špatně, pojďme si špitat o tom, jak je ta (nebo i ten) dotyčná(ý) špatná(ý). Může toho být mnohem víc.. ale když už to překročí hranice je, když o vás lidé začnou šířit osobní věci a k tomu přidávají i lži. Pak se z toho stane takový mor, že vám to dokáže zničit (?) přátelství a rozeštvat s půlkou třídy. Doufám, že jsou aspoň slečny spokojené.

Nejdůležitější je se z toho nesesypat!!! Každý z nás má s pomluvami určitě zkušenosti, někdo méně, někdo více. Někdo si dá ruku na srdce a přizná, že sám pomlouval. Ovšem vyloženě takové to šíření nepravdivých informací o daném člověku. Ne takové to když si sednete a někoho proberete. Tohle neovlivníme, to patří k životu. Lidé patří k našemu životu, ovlivňujeme se všichni navzájem. Nejde proto nemluvit o lidech. Jde ale nešířit o nich věci, o kterých nic nevíme a nic dám do nich není.

Chtěla bych Vám jen říct, že ať už jste se stali terčem pomluv, tak nesmíte ztrácet hlavu! Ale brát vše s nadhledem. Nejlepší je opravdu si dát třeba sluchátka do uší, malovat si, psát... cokoliv. Nevnímat, nerozčilovat se. Nedát najevo, jak strašně moc vás to štve.

Když budete drbny ignorovat, ono je to přestane bavit.
Uvědomme si však, co je takové to posmívání a co už šikana.. Nenechte ze sebe dělat hadr. A kdyby jste měli problémy, svěřte se. Nebo napište mě, společně to vyřešíme. Společně se problémy řeší snadněji.
vaše Nikol



Začíná se z toho stávat moje školní rutina