Co je štěstí a jak být šťastný?

Tak vás zdravím.. já vím, že jsem se zase dlouho neozvala, ale pro ty, kteří tak nějak pravidelně čtou můj blog, ví jak to teď mám.. a taky, že se na tu maturitu nerada vymlouvám aaa to mi k tomu vlastně teď přibylo i učení na přijímačky. Mám rozepsané dva články, ale nějak nejsem schopná je kvalitně dodělat. Ale k tématu článku. Tento poslední víkend jsem strávila na psychologické konferenci štěstí. A tento víkend bych mohla považovat pro mě osobně za velmi zlomový. Neuvěřitelně moc mě to totiž nakoplo.. Proto se o ty svoje zážitky, poznatky a různé další skvěle nápady a rady, s vámi musím podělit a šířit je dál, protože si je prostě nemůžu nechat jen pro sebe.

💚

Na úvod, co za akci se to vlastně konalo? Takováto psychologická konference se koná každý rok a pořádá ji Česká asociace studentů psychologie (ČASP). Každý rok má tato konference určité téma, na které jsou poté různé typy přednášek. Jakékoliv, které se toho tématu mohou týkat. Je to opravdu různorodé, některé jsou více odborné a některé méně. Takže ačkoliv je predpokladem, že většinu účastníků konference tvoří právě studenti a uchazeči psychologie, kteří znají více tu odbornější terminologii, není tomu vždy tak. Najdou se tu také lidé, kteří mají proste jen zájem o psychologii a nebo pravé o to dané téma. Proto si vybere z přednášek opravdu každý. Zaměřené více odborně - s profesory z různých vysokých škol a nebo méně odborné od různých specialistu, odborníků s různorodou praxí, kteří jen chtějí dal předávat své myšlenky.

A jak jsem na tuto konferenci přišla já?
Nevím, jestli jsem to někde na blogu zmiňovala, ale o psychologii se zajímám. Hodně zajímám. No, to je pořád asi hodně slabé vyjádření.. psychologie mě vždy naprosto fascinovala a už od mých velmi mladých let (to je řekněme 15 let stará Nikol) jsem “věděla”, že chci být psycholožka. No a to jsem potom trošku začala přehodnocovat, obzvlášť po tom, co jsem se víc začala věnovat dětem. A tak jsem našla výbornou kombinaci přesně pro mě - obor psychologie s rozšířením o speciální pedagogiku na UK. Ano, je v tom i “specka”, což mě ale láká i tak. Protože bych se v budoucnu ráda třeba věnovala autistům nebo dětem s poruchami pozornosti a tak dále, prostě tím, co do té specky patří také. Proto tedy vyhledávám všelijaké psychologické akce a na tuto jsem narazila ve skupině uchazečů psych, kde sháněli pro tuto akci dobrovolníky. Tak jsem neváhala, protože mě tahle konference naprosto zaujala s už jsem o ní slyšela vloni, kdy bylo téma “láska”. Práce dobrovolníka spočívala v tom, že jsem měla pár aktivit, na kterých jsem se podílela - bylo to vydávání registračních balíčku a certifikátů, pomoc na coffee break-cích a pomoc přednášejícím, či kde se zrovna co naskytlo. Směny jsem měla dopředu dané, mohla jsem si je určit já a zbytek konference jsem měla úplně volný. Byla to opravdu skvělá příležitost, za kterou jsem moc vděčná.


A co bylo tedy tím velkým “nakopávačem” a přínosem?
Ještě než se rozepíšu o těch skvělých přednáškách, bude to něco osobnějšího. Víte, k nastartování mé přípravy na VŠ mi chyběla taková ta.. motivace? Nevím, jak to popsat..věděla jsem, že na tu psych se pedárnou se dostat opravdu chci, jenže nevěděla jsem, jaká je pro mě ta “druhá možnost”.. proč vlastně musíme dávat nějaké druhé a více možností, když chceme studovat jen jedno? Ano, samozřejmě, abychom neztratili status studenta, abychom studovali prostě něco. Ale proč? Když něco chci dělat, jsem odhodlaná to dělat a dostat se na tu školu, díky které mužů dělat, to co právě že chci dělat v budoucnu.”.. proč mi to kazí nějaké dávání si druhých možnosti? Ten pocit nejistoty, jestli teda se tam dostanu nebo ne.. Chci se dostat a studovat co, co mě bude bavit, protože jen díky tomu pak budu v životě šťastná. Ne to, že jsem něco proste studovala, třeba proto, že za to dostanu vysoký plat. Když mě práce nebude naplňovat, nebudu přeci moct být z té práce šťastná a tím i úspěšná... já jsem asi právě měla ten problém, že mě hrozně deprimoval pocit, ze se tam hlásí hodně lidí a já to nemusím dát. A to mi hrozně kazilo takovou tu moji opravdovou motivaci... Potom tu ještě byl nátlak ze strany rodičů, protože chtěli, abych si zvolila tu druhou možnost.. ale do toho mě tlačili v podstatě docela pozdě. A mě to deprimovalo ještě víc. Věděla jsem, ze víc jak na ten můj obor se naučit na více přijímaček nezvládnu. A když moje příprava nebude dostačující na ten můj obor, bude dostačující někam jinam? Malá pravděpodobnost.. Pak jsou tu tedy takové ty výhody, nevýhody jako třeba když se někdo hlásí na obor, který je třeba na 2 a více univerzitách a přijímačky jsou úplně totožné. Nebo vaši druhou možnosti je obor, na který se nehlásí zas takové množství lidí. A tou nevýhodou samozřejmě to, že se na vás obor hlásí polovina maturantů z poloviny republiky a k tomu lidi, co to zkouší po druhé, po třetí.. proto je nejdůležitější to odhodlání a motivace.. to je to, co vás tam dostane a tím i nějaká znalost toho, co vědět máte. Tu ale získáte snadno, právě díky tomu odhodláni a motivaci. Navíc, polovina z těch lidí, co si pošle na vás obor přihlášku to “jdou zkusit” nebo je to ta jejich druhá možnost. Máte, tedy máme.. se opravdu šanci dostat tam, kam chceme, věřte mi, jsme v tom společně :) 

Na konferenci mě strašně nakoplo to, že jsem se tam potkala se studenty, kteří studují psychologii na fildě, ale i na peďáku a i se studentkou ze školy, kterou jsem si dala jako tu druhou možnost (taková tedy trochu nucená alternativa, ale teď jsem za ni ráda) a celkově s lidmi, kteří mají stejné zájmy. Zájmy, které se nedají porovnávat se stejnými “koníčky” - skupina lidí v zájmového kroužku, klubu nadšenců do tance, šachů atd.. ale s hlubšími zájmy. Se zájmy psychologickými, zájmy o tom pochopit a znát psychiku člověka a všechny takové záležitost, které mě proste jednoduše fascinují. Najednou jsem si přišla opravdu “mezi svými”. Neumím to popsat, byl to naprosto nepopsatelný zážitek, který se musí prostě zažít. Být s lidmi, se kterými si rozumíte, ačkoliv neznáte třeba jejich jméno, odkud jsou atd. Ale víte, že jsou zčásti “stejní” jako vy. Jsou empatičtí, rozumí a chtějí rozumět lidem a pomáhat jim. Chápat je a jejich psychiku. Běžné procesy, nad kterými neuvažuje každý. Třeba proč se zamilovávám? Proč jsem v zimě méně šťastný? Proč se moje nálady střídají jako počasí? .... chvilku si povídat o studiu s těmi studenty a sdílet s nimi zážitky z přednášek mě nakoplo opravdu neuvěřitelně. Teď už jen věřit, že budu brzy patřit mezi ně. A když ne brzy, tak příští rok už určitě.

A jestli jste vydrželi přečíst můj delší myšlenkový výlev až sem.. jupí, dostáváme se k samotným přednáškách, co mě zaujaly.. ehm, to byly vlastně všechny, proto ve zkratce, letem světem tak o všech těch přednáškách, které jsem navštívila. 

bylo o nás hezky postaráno 😊

Dětství jako základna pro šťastný život
První přednáška se hned týkala mojí drahé vývojovky a vedla ji paní doktorka Šulová. Mluvila o tom, jak štěstí začíná už v podstatě v prenatálním období, tedy když jsme ještě u mamky v pupku a tu komunikaci vytváří právě mamka (nejlépe oba rodiče). A ti rodiče už utváří to dítě, které je ještě menší, než malé.. šťastné. Tím, že na něj mluví a komunikují s ním, ono se to nezdá, ale ten prcek to doopravdy vnímá a odráží se to pak celkově na jeho budoucí psychice. Základem šťastného dítěte, jsou rodiče. To oni v dítěti proubozí jeho temperament, pomáhájí k utváření charakteru (který se vyvíjí už od 3 let), nastavují morální pravidla, dávají pocit jistoty, bezpečí a lásky. To oni jsou základem šťastného dětství a následného pokračování životem.

Uvádění do neštěstí
Tato přednáška měla pod název: aneb budeme štastnější když..? a vedl ji pan profesor Vybíral. Pro mě byla trochu zmatená, ale i tak jsem si z ní něco vzala. Hlavní myšlenkou bylo tedy, co nás dělá nešťastné, aniž bychom si to třeba uvědomovali. Protože to může být něco, co považujeme za samozřejmé. Například sociální sítě. Cítíte se šťastní vy, když koukáte na instagramu na profily "dokonalých lidí", kteří cestují, jí všelijaké zdravé věci a mají postavu jak z časáku? Asi moc ne co. Jenže to je právě to, za co si můžeme my sami, že nás to potom uvádí do nepříjemných pocitů, až třeba depresí... Přitom stačí klinout na "unfollow" "odhlásit" "smazat" a je to pryč. Zní to snadně, ale snadné to není. Já se rozhodla blokovat nebo přestat sledovat takové profily, které mě uvádí do těchto nepříjemných pocitů. A sleduji opravdu ty profily, které mě motivují nebo inspirují a nebo jsou to lidé, které znám samozřejmě. Ještě součástí přednášky byl prezentován takový zajímavý princip.. kdy lidé užívají antidepresiva, aby se necítili nešťastný a většina z nich si i myslí, že po AD budou šťastní. Že to nějak asi přijde samo to štěstí. Jenže nepřijde. U AD je takovým nešvarem to, že mají dost vedlejších účinku a to je vlastně to, co přebývá ten základní problém... "V noci nemůžu spát, potím se, přes den mě bolí žaludek, no ale už je to dobrý, -tamto- už je v pohodě" - lidé se do neštěstí uvádí jen a jen sami, vše je v hlavě každého z nás, jak se rozhodneme. Jestli si problémy budeme nabalovat a řešit skoro placebo řešením nebo je budeme řešit doopravdy.

Serotonin a štěstí z pohledu naturopatie
Tato přednáška byla zajímavým propojením přírodní medicíny (naturopatie) v souvislosti se serotoninem, jinak řečeno hormonem štěstí. Tento hormon opravdu vytváří pro náš organismus pocity štěstí a pozitivity, a protože má excitační (uklidňující) účinky. Avšak pouze pokud je aktivovaný. A jeho aktivovanost ovlivňuje několik faktorů. Když to srhnu je to hlavný životní styl. Konkrétněji potraviny, co působí na serotonin jsou potraviny bohaté na vitamíny (hlavně vitamín B), hořčík (mandle, čokoláda- v přiměřeném množství samozřejmě), a tryptofan (všelijaké oříšky, semínka, např. chia). Na serotonin působí také dostatečný spánek (o tom jindy), pravidelný pohyb a fyzický kontakt (stačí objímání přátele- jedno objetí prý prodlužuje život o 2 sekundy). Paní přednášející Kateřina Boesenberh (doporučuji její instagram @katkaboe) zmiňovala i bylinnou podporu, hlavně při nějaké oslabení organismu, a to např. bylina rodiola (na nespavost), kurkuma (na deprese) a vitánie (na celkovou slabost organismu, třeba i u mentální anorexie). A všechnu tuto rovnováhu s přírodními látkami a serotoninem zajišťuje mikrobiom, který se nachází v tlustém střevě.

Nevypusť duši aneb prevenci ke štěstí
Toto byla přednáška od asociace dobrovolníků Nevypusť duši, kteří mají jeden velký a skvělý cíl. A to je šířit povědomí o duševním zdraví, duševní hygieně (psychohygieně) a také bořit nálepky duševně nemocných lidí. Přijde mi to jako něco opravdu skvělého, protože v České republice je úroveň povědomí o psychohygině opravdu strašně moc nízká. Přitom je snad důležitější než ta fyzická. Negativní emoce, které se v nás hromadí mohou přejít do duševních onemocnění a první projevy duševních nemocí se objevují už od 14.roku! Proto je důležité zařít s prevencemi duševního zdraví už ve velmi mladém věku. Dnešní "děcka" na základce umí sice pečovat o svůj telefon, ale o duševní zdraví absolutně ne. Ovšem zásady psychohygieny jsou stejná pro každou věkovou kategorii. Já vám sem přidávám ty právě od
#Nevypusťduši

Tři způsoby jak přistupovat k emocím

Na tuto přednášku jsem se moc těšila a opravdu stála za to! Byl to pro mě zážitek. Vedl ji totiž pan doktor Karel Nešpor, kterého možná znáte, protože je to známý psychiatr a profesor na VŠ, právě tím, že vydal už několik knih. Tento člověk je tak neuvěřitelně empatický a srší z něj taková pozitivní energie, že tím (a hlavně svým smíchem!) nakazil celý největší přednáškový sál na právnické fakultě UK! 

Pan Nešpor vysvětluje přístupy emocí následovně:

1.  dávat emocím volný průchod - ale řev prý nepomáhá.. ten jen hromadí ve velkém množství negativní emoce, tak nic no.. 
2. emoce si nepřipustit - jak se říká "nehnout ani brvou" je namlouvání si, že žádné emoce nejsou, ale ony jsou. Proto je důležitý nácvik vnímání svých pocitů. Pomocí deníku (ne však k zapisování si obědů, ale pocitů že jo), relaxačních a meditačních technik, životní styl až k psychoterapiím.
3. pěstovat si zdravé emoce - no to zní snadně a snadné to opravdu je, protože se stačí usmívat. Usmívat se třeba na lidi, kteří se na vás také usmějí a úsměv přenášet dál, protože úsměv je mnohem víc nakažlivý než kdejaká nemoc. A zvyšuje odolnost. A zvyšuje sebevražedné představy a tak no..☺

To by bylo k přednášce pana doktora vše.. ty zážitky sem vložit bohužel nejdou a proto už nemám co víc k tomu dodat, jeho přednáška se musí prostě zažít. Ale myslím, že přečtení nějaké jeho knížky by byl zážitek rozhodně také.

 

Cesta od pozitivní psychologie k mindfulness
Tato přednáška mi dala možná ze všech nejvíce. O metodě mindfulness jsem totiž slyšela, ale nikdy jsem se o ni nezajímala nějak více. A na této konferenci od sympatického Václava Tomana (který má i svou knížku, zápisníček Cesta k úspěchu) jsem se dozvěděla jak se k této metodě vůbec dostat. Protože k mindfulness se člověk nedostane jen tak, z ničeho nic. Sympaťák Václav svoji cestu popisuje od pozitivní psychologie. Jejímž princepem je pozitivní myšlení, které začíná nastavením v hlavě. Poté přes pomalé krůčky, přesněji jakési principy:

1. vděčnost - základ pozitivní psychologie, každý den si uvědomte minimálně 1 věc, za kterou ten den můžete být vděční a všímejte si opravdu maličkostí.
2. peníze za zážitky - naprosto souhlasím s tím, že člověk má větší radost ze zážitku, než z koupené věci.
3. prosociální utrácení - čímž je myšleno kupování občasných drobností pro naše blízké 
4. využití silné stránky - každý nějakou máme, je pro nás psychickým realxem a zdrojem sebepoznání
5. vědomý dobrý skutek - od drobností jako puštění sednout si v metru nebo ve frontě, stojí nás to každého jen vlastní čas a lenost
6. skutečné sociální sítě - no jo, tady není co dodat
7. těšení se - na cokoliv, co nás čeká
8. biofeedback - je měření (zobrazovací metoda) propojení mysli a těla, ukazuje co vyjadřují tělesné projevy (pocení rukou atd.)
9. autogenní trénink - je navozování tíže a pocitů tepla, aktivujeme si tím parasympatikus, tedy relaxaci
10. mindfulness - po zvládnutí těchto psychických "zkoušek" budete schopni i zmiňované metody mindfulness. Je to tedy technika meditování, "bytí přítomnosti", kdy je člověk schopen vnímání, zaměření pozornosti na přítomnost bez posuzování. O této metodě udělám někdy samostatný článek, protože samotná mindfulness se skládá z několika určitých kroků. A já se o tuto metodu začínala teď více zajímat i pomalu zkoušet, proto brzy dám vědět o této metodě více! :) 

Dobrovolnictví jako cesta ke štěstí 
Jste skvělí, jestli jste dočetli až sem, k poslední části dnešního rozsáhlejšího článku. Proto jen ve zkratce. Všichni víte, co to dobrovolnictví je. Ale věděli jste také, že to má účinky jak na psychické, tak i fyzické zdraví? Nebo dokonce, že dobrovolnictví zvyšuje věk dožití? Dobrovolnictví spočívá v tom, že něco děláme dobrovolně v čemž spočívá to kouzlo, že to lidé stoprocentně nedělají pro peníze. Ale protože chtějí, chtějí pomáhat. Tato přednáška byla od Projektu SPOLU, do kterého se může připojit opravdu každý a pomáhat duševně nemocným pacientům opravdu s jakoukoliv aktivitou (předčítání knížek, chození s pacienty na procházky a tak dále). Tento projekt samozřejmě není jediná dobrovolnická organizace. Každý si může vybrat ze strašného množství a pomáhat tam, kde třeba podle něj je to nejvíce potřeba. A kdo se necítí na to, být něčeho takového součástí.. stačí být tzv. "hrdina momentu, všedního dne" - což můžeme opravdu každý z nás, kdo vystoupí ze své komfortní zóny a někomu tím pomůže. Mohou to být jakékoliv drobnosti jako třeba když pustíte někoho sednout v tramvaji. Buďte taky někdy takovým to hrdinou, zlepšíte tím den druhým, ale i sami sobě :) 

Jsem opravdu ráda, jestli jste dočetli až do konce a že se vám článek líbil? Také budu ráda, když se jakkoliv vyjádříte k článku v komentářích, budu moc ráda. Tak já se zase brzy ozvu, pokusím se to stihnout ještě do maturity.
krásný den,
vaše Nikol ❤

PS: omluvte prosím moji grafickou úpravu, já to opravdu dopiluji.