Koncertový zážitek

Mám za sebou můj druhý velký koncert, který byl naprosto boží a to díky kapele Nickelback! Kdo neznáte Nickelback, je to kanadská kapela zaměřená na rock, ale i na jemnější písničky. Hrají už od . roku 2001. A 18.9.2o16 byli se svým turné v Praze. A já jsem tam byla také, protože je naprosto zbožňuji. 

Nechci vás zahltit zdlouhavým příběhem o celé neděli, ale trochu bych se s vámi o můj zážitek ráda podělila. Navíc, to bych nebyla já, kdybych si neodpustila pár mých "chytráckých" rad. Třeba se vám to bude někomu hodit, pokud se v blízké době chystáte také na nějaký velký koncert.

Před vpuštěním do O2 Areny jsme čekali hodinu a čvrt. Což bylo o něco méně, než jsem čekala na Eda Sheerana (2 hodiny), ale i tak se to čekání vyplatilo! Stály jsme s kamarádkami velmi blízko - hned u plotu stání. Před námi bylo už jen stání před pódiem, ale výhled jsem měla suprový. Tedy než nějaká holka vylezla svému klukovi na ramena. Stála (teda madam seděla) totiž pár metrů přímo přede mnou. Tak mě to naštvalo, že jsem myslela, že po ní něco hodím, ale nechtěla jsem, aby mě vyhodil securiťák, který už takhle působil celkem drsně. No, i když spíš extrémně znuděně. Což bylo vtipné, měl totiž špunty v uších, byl opřený, že skoro seděl a ve tváři měl fakt "nadšený výraz". A té holce naštěstí někdo řekl, ať si normálně stoupne. Což jsem byla ráda, tohle je fakt bezohledné.

Jinak předkapela nebyl úplně můj vkus, takové moc rockové na mě. A bylo to už takové dost dlouhé, já měla žízeň, hlad a už jsem dlouho stála, což nebylo to pravé ořechové pro moje nohy, s mým chronickým zánětem cév... Ale pak konečně nastal okamžik kdy na podium přiběhla parta Nickelback a já na všechny problémy zapomněla. Cítila jsme hrozné štěstí, že je konečně můžu slyšet na živo! Tohle je prostě vždy absolutně nenahraditelný zážitek.  Nenahraditelný. První dvě písničky jsem sice neznala, ale pak se to rozjelo a já cítila strašný pocit euforie. Bylo mi úplně jedno jak moc mě bolí nohy, že mám žízeň, hlad nebo že jsem unavená. Bylo mi božsky. Chtěla jsem tancovat, zpívat, skákat. Chovat se jako blázen, bylo mi vše jedno. Prostě jsem jen prožívala přítomný okamžik. Miluju to. 

Ani jsem moc nenatáčela videa, vždy jen kousek pár písniček, ale to stejně není ono, když si pouštím. Není v tom žádný rozdíl jako s normálně nahranou písničkou (teda kromě dalších "zpěvů" fanoušků,  včetně mého). Navíc jak jsem skákala nebo mávala rukama, tak z videa je stejně vidět velký kulový. Můj kamarád řekl "na koncerty se nechodí natáčet" a má pravdu. 

Chad ♥

Jestli vás čeká nějaký koncert, tak určitě 

• vyjeďte brzo, i přes to dlouhé čekání to stojí za to, být ve předu
• snězte všechno jídlo a vypijte pití před vstupem
• neberte si sebou řízek, ostatní by na vás mohli dost divně koukat
•  ani novou vůni nebo deodorant 
• lístek si vyfoťte doma (mohou vás čekat další divné pohledy)
• snažte se zachovat chladnou hlavu a nepobýhejte jak praštění
• mějte na sobě co nejméně vrstev
• pořádně se před koncertem vyspěte (a najezte)
• a moc nepijte (odcházet se vám z místa fakt chtít nebude)
• omezte natáčení..
• a maximálně si to užijte!!! 

Chystáte se v blízké době na nějaký koncert? 
                  vaše Nikol